Hřbety starých knih a dřevo na stěnách
prstem si vybírám stránky příběhů
tajemství je v nich, chtěla bych všechny znát
nevím kudy kam, u jedné zůstanu

Pár stránek oblečených v kůži skrývá válku
a dvě nerozlučná srdce planoucí
Lucie něžná jako vánek, (stromy vonící)
a mladý Petr hodlá jenom pro ni žít

Slova, co vyšívají papír jsou jak z hedvábí
je krutý rok 1918
láska těch dvou je jako křehká křídla motýlí
vznáší se nad Paříží, všechno chce jim dát

Co jsme, co se žádá a co se děje?
Je to láska? Nebo válka? A kde vlastně jsem?
Otázky poletují v myšlenkách dvou šťastných
kdo za to může? Možná rozzuřená zem

Chrám v březnu otvírá svou náruč
milenci proplétají prsty v jeden sen
válka darovala krátký život dětem
smutný osud jim přines tento den

Hřbety starých knih a dřevo na stěnách
slzy dojetí a dohořelá svíce
další tajemství už dneska večer nechci znát
půjdu spát, zítra přečtu více